Ukázka z nové knihy

Seděla jsem ve vlaku a pozorovala ubíhající krajinu zahalenou do bílého hávu. Pod naducanou sněhovou peřinou šly rozpoznat pouze letmé tvary. Drobné detaily se ztratily v zaoblenosti zimní nadílky; ze stromů trčely dlouhé ruce s tlustými prsty, keře se staly kopulemi, domy kouzelnými chaloupkami.

Bílou protínala pouze černota silnic a buclaté šedivé mraky, ležící tak blízko u země, že by se na ně málem dalo sáhnout. Doufala jsem, že ještě chvíli vydrží a nerozesněží se. Od vlakového nádraží v Jihlavě mě čekala cesta na autobus do Telče a z mé konečné zastávky pak ještě procházka na náměstí, kterou jsem chtěla absolvovat ve zdraví a pokud možno se neztratit v oslepující vánici. K penzionu, kde jsem hodlala strávit příští dva týdny a nevytáhnout paty z domu. Jakmile budu tam, nebude mi už na počasí záležet.“