Ukázka z nové knihy
Obvykle jsem nepropadala depresím, když se některý další z mých vztahů opět nevyvedl, ale tentokrát mě to dost vzalo a já nabyla přesvědčení, že se ke mně štěstěna nadobro otočila zády.
Jsem pro tebe moc starej…
Jánova včerejší slova se do mě opět zabodla jako dýka a já potřásla hlavou, abych je zaplašila. Doma jsem se ze svého splínu snažila vymalovat, ale moje ruka tak dlouho váhala nad plátnem upevněným na stojanu, že jsem to nakonec raději vzdala. To odmítnutí bylo ještě tak čerstvé a bolestivé, že jsem hned nedokázala zavolat Beátě, své nejlepší kamarádce, abych se vypovídala, a tak zbývala právě tahle jediná možnost.
V lásce mi štěstí možná nebylo nakloněno, zato mi ale bylo dopřáno narodit se a vyrůstat v jednom krásném koutu Čech, prosyceném vláhou a stále ještě nedotčeném moderní uspěchanou dobou a drastickými zásahy člověka.
