Zapomínám na svět,

když mám rozečtenou dobrou knihu.

A nějaký svět tvořit, to je ta největší radost...

SABINA ZELENÁ

O mně

O spisovatelské kariéře jsem začala snít snad už v  době, kdy jsem si poprvé uvědomila, že knihy, než se objeví na pultech knihkupectví, musí někdo napsat. Jen kvůli samotné radosti ze psaní jsem si neustále něco zapisovala do bloků nebo na útržky papíru, ať už to byl nákupní seznam, záznam v  deníku nebo krátká povídka – těch vzniklo v  mém dětství a dospívání několik, výsledné verze byly opravdu hrozné a nelíbily by se snad nikomu kromě mé pyšné maminky.

Postupně jsem se začala soustředit víc na čtení než psaní, což se ukázalo jako velmi chytrý tah – konečně jsem si udělala jasno v  tom, jaký žánr a kteří autoři mě baví nejvíc. Dokázala jsem, alespoň myslím, rozeznat dobré psaní od špatného a už nečetla všechno, co mi přišlo pod ruku. Kdykoliv jsem narazila na styl, který mi nevyhovoval, nebo příběh, jenž úplně nesedl mé povaze, se v  mé hlavě ozval tichý hlásek, že by se to dalo napsat jinak... Jednou jsem si prostě pomyslela, že bych měla nějaký román napsat sama a podle vlastního gusta, a bylo to.

 

Dávné semínko touhy jsem tedy pečlivě opečovávala a nechala ho nějakou dobu klíčit. Přesněji řečeno čtyři roky, během nichž jsem dostudovala obor, který neměl s  literaturou nic společného, našla si práci a v  náhlém popudu ji opustila, abych mohla s  batohem na zádech objet celý Nový Zéland a pořádný kus Austrálie. Zamilovala jsem se a možná právě kvůli tomu hluboce zakořeněnému pocitu štěstí z  nové lásky jsem konečně vzala tužku do ruky a pustila se do prvního románu, v  němž jsem některé ze svých pocitů chtěla převést do příběhu.

© Sabina Zelená

Tři roky mi trvalo se „vypsat“ z  těch nejhorších pokusů, po nichž jsem konečně začala tvořit něco, co podle mého rádoby objektivního názoru stálo za přečtení – a vzniklo „Tisíc východů slunce“!

 

Momentálně žiji v  Západní Austrálii se svým irským mužem a naším dvouletým synem. Psaní se věnuji ve volném čase a právě pracuji na dvou dalších románech. Zajímají mě silné lidské příběhy a právě proto se sama věnuji emocím, složitým situacím a vztahům – mezi muži a ženami, rodiči a dětmi, sourozenci, přáteli... Nejraději čtu knihy, které mě dojmou, rozpláčou, vystraší, naštvou, rozesmějí, nadchnou... a doufám, že moje knihy čtenářům přinesou to samé.

© Sabina Zelena 2017, DesignTyponet